My starší si pojem Angažovaná žurnalistika pamatujeme velmi dobře, ale to byly ještě doby socialistické a budovala se komunistická budoucnost. Paradoxní je, že něco takového dodnes nevymřelo a stále se s tím můžeme setkat. Trefně to popisuje například Ondřej Neff v Neviditelném psu:
U nás se vžil pojem „angažovaná žurnalistika“, což ve skutečnosti znamená, že se gramotný člověk propůjčí více méně skryté propagaci toho či onoho zájmu. Kope za ekonomické skupiny anebo třeba za čečenské teroristy. Když dosáhne určitého stupně obratnosti, je dokonce prohlášen za novinářské eso a sklízí potlesk, místo aby ho vypískali. V angažované žurnalistice je dovoleno všechno, zkreslovat skutečnost nebo i bohapustě lhát.
Ondřej Neff to psal v roce 2012 v MÉDIA: Halali na Johna. Paradoxem poněkud pejorativního pojmu je to, že zdaleka nemusí být negativní. Angažovanou žurnalistiku lze provozovat i při dodržování všech zásad žurnalistiky. Málokdy tomu tak ale bývá. Zejména tomu tak není v poslední době, kdy novináři vlastnění Agrofertem a Andrejem Babišem ztrácejí veškeré zbytky profesionality a píší texty, které před lety plodilo Rudé Právo.
Třeba jako ten jeden, který posledních několik dní koluje po sociálních sítích a pochází z Lidových Novin od šéfredaktora Istvána Léka. U které se těžko rozhoduje mezi tím, jestli je to brilantní satira nebo nejpadlejší angažovaná žurnalistika.
TIP: Související téma hledejte v Co je to fake news?
