V předchozím tipu (Co dělat, když novinář nedokázal ani správně opsat údaje z tiskové zprávy?) byla trochu jiná situace, než nyní. Pokud novináři předáváte informace v podobě tiskové zprávy, případně v jiné elektronické či tištěné podobě, tak je jasné, co bylo předáno. Stejně tak pokud si rozhovor s vámi nahrával, byť tam může dojít k tomu, že případnou způsobenou chybu se může někdo snažit maskovat tím, že sporné pasáže „ztratí“.
Horší to je v okamžiku, kdy jste informaci předávali ústně nebo tak, že není možné „prokázat“, že je dostal ani v jaké podobě je dostal. Nic to ale nemění na faktu, že pokud novinář způsobí chybu zkreslením či pozměněním, tak je velmi nutné po něm chtít nápravu. Pokud se k tomu nemá, tak tuto nápravu chtít po šéfredaktorovi. Jako vždy zde platí, že věcnost a korektnost je velmi zásadním nástrojem. Stejně tak jako že je nutné vše posoudit s ohledem na závažnost chyby. U těch nepodstatných je lepší to nechat být, u těch podstatných je nežádoucí to nezkusit řešit.
Pokud je novinář a médium seriózní, řešení se najde. Problém nastane v okamžiku, kdy článek (výstup) je v podobě, která už nejde opravit či stáhnout. V takovém případě je možné žádat i to, aby chybná informace byla médiem opravena s omluvou, navíc způsobem a umístěním odpovídajícím tomu, kde byla zveřejněna původně chybná informace.
V tom nejhorším případě je pak dobré vědět, že tiskový zákon (Zákon 46/2000 Sb.) dává právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi v případě, kdy došlo k zveřejnění sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby. Vydavatel je přitom povinen na základě žádosti odpověď uveřejnit. A v tom zcela nejhorším případě můžete v těchto případech pokračovat u soudu.
TIP: Hodit se může Mohu po novináři před rozhovorem požadovat zaslání otázek? a velmi související Mýtus autorizace článků či rozhovorů. Žádná povinnost neexistuje. Jednoduché
