Dobré vědět. Pokud novinář s někým udělá rozhovor, tak neexistuje žádná povinnost, aby si ho nechal „autorizovat“. Stejně tak pokud o něčem či někom píše článek, tak nic jako „autorizace“ neexistuje. Můžete se vztekat jak chcete, ale nic to nepomůže.
Pokud to novinář dělá, tak to zpravidla dělá proto, aby odhalil případné chyby vzniklé (zejména) přepisem či neporozuměním, nebo takové, které se tam zanesly cestou. Nepočítejte s tím, že si při případně autorizaci náhle rozmyslíte, že něco nechcete, že to z rozhovoru či reportáže náhle zmizí. Je na novináři, co chce v rozhovoru, reportáži či článku mít. Musí to být samozřejmě pravda, musí to být schopen doložit, ale to že se vám něco „náhle nelíbí“ nic nepomůže. Pokud při „autorizaci“ budete chtít něco doplnit, tak opět záleží na novináři, zda bude ochoten cokoliv přidávat.
Jednoduše a stručně, novinář si nic autorizovat nedává, pokud to dělá, tak je to slušnost a vstřícný krok a není možné se to pokoušet využít k dodatečné cenzuře.
PS: Jedna poznámka pro novináře. Co se rozhovorů týče, je nahrávka místo vaší záchrany v okamžiku, kdy zpovídaný řekl něco, co poté vehementně popírá.
TIP: Interviewing a source: Rules of the road; talking with officials and experts může být v tomto případě užitečné na další studium. Otázka „autorizace“ se objevuje v částí „Maximizing your material“. Z českých textů pak například Autorizace rozhovoru šidí čtenáře a velmi prakticky orientované Autorizace jako novinářské dilema
Co byste ještě měli vědět k rozhovorům
