Pamatuju, před pár lety, obrovskou aféru, kdy někdo v tiskové zprávě citoval vyjádření někoho jiného To vyjádření bylo veřejně dostupné v médiích. Dopadlo to ale neslavně. Agentura tiskovou zprávu musela stáhnout.
Jasná odpověď na to, zda můžete v tiskové zprávě někoho citovat bez svolení není totiž ta, že můžete pokud je ono citování z veřejně dostupných zdrojů/médií. Jediné bezpečné řešení je, že ten někdo prokazatelně vyjádření/citace poskytl s tím, že ono vyjádření/citace může být použito.
Problém u citací z veřejně dostupných zdrojů může snadno nastat v okamžiku, kdy se citovaný bude cítit poškozen. Ať už prostě proto, že nechce být spojen s vaší tiskovou zprávou (klientem) nebo ho citujete tak, že to nevyznívá dobře. Nebo naopak, tak že to vypadá jako podpora vašeho klienta, ač nic takového nedělal.
Tisková zpráva není žurnalistika
Tisková zpráva není novinařina, nemůžete se odvolávat na to jak pracují novináři (zákonná výjimka pro zpravodajství v občanském zákoníku). Chcete-li tedy někoho citovat, je nejbezpečnější způsob opravdu k tomu mít souhlas. Případně zde musí být jasný právní důvod a přiměřenost (oprávněný zájem)..
Co navíc, Jméno, e-mail, funkce, telefon, fotografie, citace i kombinace těchto údajů mohou být osobní údaje. U fotografie navíc nejde jen o GDPR, ale i o ochranu osobnosti podle občanského zákoníku.
Ještě komplikovanější to může být při použití citace z nějakého jiného média. To, že něco už jednou vyšlo v médiích, ještě neznamená, že to můžete bez dalšího vložit do své tiskové zprávy.
Je rozdíl mezi tím, že novinář cituje veřejný výrok v rámci zpravodajství, a tím, že firma ten samý výrok znovu použije pro vlastní PR účel. Jak už bylo napsáno výše, u tiskové zprávy se tím výrok často posouvá do role podpory, „endorsementu“ nebo „schváleného stanoviska“, případně do zcela jiného kontextu, i když to tak původně nebylo. A právě to je problém.
Cizí autorské dílo vs- citace
Vedle výše uvedené osobnostní/GPDR roviny se tady navíc objevuje i autorskoprávní a mediální rovina. Zda smíte převzít text, přepis nebo část obsahu z jiného média a za jakých podmínek. Český autorský zákon sice zná citační licenci, ale ta je omezená na odůvodněné výňatky a konkrétní účel. Nnení to volná licence na přebírání cizího mediálního obsahu do firemního PR. Což nakonec může znamenat, že byste měli mít i souhlas média, ze kterého jste něco použili.
Největší háček prostě je v tom, že jakákoli převzatá citace není autorizovaná citace pro PR.
Citace vašeho klienta?
Ještě je tu ale jedna varianta, tedy ta, že v tiskové zprávě uvádíte vašeho klienta, citace, informace kontakty a cokoliv podobného. I v tomto případě platí, že musíte mít souhlas a zejména u citací je to dost zásadní.
Agentury běžně píší citace za klienty, ale rozhodně by neměly podceňovat zdokumentované a průkazné odsouhlasení toho, jak ta citace nakonec půjde do světa.
Neméně podstatné je si i hlídat otázku osobních údajů, které do tiskových zpráv nemůžete sázet jen tak. Opět k tomu musí být souhlas (což u klienta ideálně může být třeba i zaměstnanecká či manažerská smlouva).
