Možná vám položená otázka připadá zvláštní, vždyť přece každý autor textu si po sobě text přečte a opraví všechny chyby. Jenže, ono to tak jednoduché není. Už v Když už někde bude chyba, tak je velmi pravděpodobně v titulku byla zmínka o jedné nepříjemné věci. Ten kdo text psal totiž většinu chyb vůbec neuvidí. Všimne si jich až se značným časovým odstupem. Značným ve dnech až týdnech. Jeho mozek je totiž přesvědčen, že vše napsal správně a ignoruje překlepy a chyby.
Možná namítnete, že přece stačí použít kontrolu pravopisu. Jenže i ta má svá úskalí. Řadu chyb a překlepů neodhalí, protože špatný tvar je špatný z hlediska stavby věty, ale nikoliv z hlediska písmenek. Stejně tak neodhalí věty nedávající smysl, chybějící interpunkci, pomýlená malá a velká písmena.
Trochu může pomoci, pokud si texty necháte kontrolovat dalšími kolegy, ale pokud nejsou opravdu dobří v češtině (či odpovídajícím jazyce), tak to není řešení, Jazykové korektury vyžadují znalosti, zkušenosti a cit.
Bohužel, tohle je práce PR agentury. Rozesláno novinářům, rozesílající se cítila velmi dotčena dotazem na kvalitu textu. Prý umí češtinu umí.
PR agentura dělá vizitku klientům, měla by novinářům dodávat texty bez chyb, prošlé jazykovou korekturou. Tisková zpráva či článek plný chyb je zásadní problém. Nějaká občasná přehlédnutá chybička se dá ještě pochopit (zejména ta v nadpisech), ale ne opakovaně a soustavně.
Korektury jsou samozřejmě „náklad“, ale nutný pro poskytování kvalitních služeb.
TIP: Korektury dělejte až v konečné verzi, která prošla schválením a je určena k odeslání. Nevyplatí se je dělat dříve, texty se mohou hodně změnit. Navíc je zcela běžné, že klient při schvalovacím kolečku do textu zanese chyby.
PS: Strojové překlady do češtiny vám nevytvoří použitelný text, výsledek je katastrofa
PPS: Samozřejmě i zde zařádil šotek a místo „korektorku“ v nadpisu prošlo „korekturku“.
PPPS: A v předchozím PPS stejně tak zůstalo „zařadil“ místo „zařádil“. Což vám kontrola pravopisu nepodtrhne a vy to prostě neuvidíte.
